Sibling issue

*Díváš se na vytrženou stránku. Ta je schovaná za desky deníku, kde je dostatečná mezera pro tajnou skrýš*   

       Když máte v životě někoho, koho milujete, ale nemůžete mu pomoc, tak se tomu říká pravá zoufalost. Tak to je v mém životě. Moje mladší sestra má rakovinu. Ani netušíš, jak je těžké to napsat, natož vyslovit. Byla opravdu maličká, když se to stalo. Myslíte si že je vaše rodina zdravá a přijde tahle věc. Říká si Rakovina. S Lexi jsem ji přejmenovala na Ree, protože se jí to muselo vysvětlovat jinak. Ree se stala součástí našeho životu, který doposud bohužel neodešla.

      Je hrozné vidět někoho tak malého, tak moc bojovat. Když se na ní kouknete, jen si řeknete jak by tahle malá, hubená holčička mohla být silná. Jenže ona je silnější než kdokoliv koho znám. Jak může někdo  nazvat problémem, že nemá co na sebe... Tohle byl skutečný problém.

       Ale o tom sem nechtěla mluvit. To, že jsem od ní odloučená a nevídám ji tak často ve mně vyvolalo něco nového. Je to starost o kohokoliv, kdo má problémy. Vlastně je to taková moje terapie, poslouchat hloupé problémky, i když pro ty lidi je to najednou celý svět. Také mám hloupé problémy, každý je má. 

      Tohle chování jsem si začala uvědomovat co se bavím s Yvi, Nathanem a Miou. Jsou mnohem mladší a jejich problémy mi přijdou občas roztomilé. Poté se však vrátím do jejich věku a vím, že jsou opravdu důležité. 

      Možná bych si přála kdys řešit, že mi kluk neopětuje pocity než to, že odešel a už se nevrátil. Také bych nechtěla řešit to,  že mi začínají umírat orgány a nejsem schopná vyjít po schodech nahoru.

      Yvi. Holka do které bych nikdy na první pohled neřekla, jak už je dospělá. Chová se tak a také tak myslí. Je jediný člověk který ví o Alovi. Vím, že to nikomu neřekne a že mě podpoří. Jako já jí s Nathanem. 

       Také AL má své problémy. Neměl život jednoduchý. Tak jako každý, ale on to schytal vážně hnusně.... A Kate mu poslední dobou moc připomíná Jade. Mám tu pro tebe malou zprávu Kate: Nevím co k němu cítíš, jestli vůbec něco. Ale tohohle úžasného kluka to ničí. Jen malé střípky, které nevidíš. Je moc hodný, než aby si s tebou přestal psát. Nebo tě poslal někam... Jenže pak ho zkoušej rozveselit, když vypadá, že se mu hroutí svět. Nechci ho vidět takhle, chci aby se smál. Takže pokud se s tebou nebude smát a nebude šťastný... Tak se připrav, protože rychle tě odstraním z jeho života. S láskou Rose.

       Takže vlastně všechny své problémy skrývám do skříňky a stavím před ně to, co se děje ostatním. Zní to směšně? Možná, ale pomáhá mi to. Jen se bojím, kdy tahle skříňka praskne a všechno vyletí.

        A tak se milý deníčku bojím, že se objevím na tom nejděsivějším místě. Nemocnice. Nejlépe na psychiatrické léčebně, kam už mě chtěli zavřít dříve...